Pavel Novotný & Voni

Volné a řídce příležitostné pahudební sdružení, často označované pouze jako "Voni". Naše písně jsou vesměs naivně hovadné, ovšem inspirované hlubokými životními pravdami. Často vycházejí ze zachycených cizích promluv, posbíraných takzvaně v terénu. Mé jméno je zde uvedeno samostatně proto, že jsem mnohdy nucen hudebně vystupovat sám, čímž "Voni" odpadají. Narozdíl od předchozího pahudebního sdružení "Nabídka dne" (2002-2007) jsou členové "Voni" velmi živí a činorodí, mnozí dokonce disponují značným hudebním talentem. K jakž takž stabilním členům "Voni" patří Jakub Nykos Ouhrabka (především cello), hrál s námi Jan Bažant (především klarinet a saxofon), sem tam s námi (či pouze se mnou) vystupuje Petra Machková (klavír a nejrůznější drobné nástroje). V poslední době jsem začal oslovat o děvčata z libereckého Naivního divadla Dianu Čičmanovou, Mirku Bělohlávkovou a Míšu Homolovou, též Míšu Palaščákovou a Markétu Sýkorovou aby mi zapěly (písně s nimi se postupně klohní).

V roce 2010 jsme v Černé kuchyni Ivana Achera natočili jedno CD "Svět očima Monkikiho" (částečnou parafrázi alba "Svět očima Munkikiho" skupiny Nabídka dne); náš performanční repertoár je ovšem širší, materiálu je mnoho, dokážeme hrát velmi dlouho. Nedávno jsem se probíral všemi dosavadními songy a když jsem vyřadil mraky naprostých hovadin, zjistil jsem s údivem, že disponujeme přibližně padesáti hratelnými písněmi, a to v širokém rejstříku od rocku, punku přes flamenco, country, industriál až po rap - tudíž teoreticky není nutné vymýšlet nějaký nový repertoár. Při vystoupeních často používám(e) překvapivé nástroje, které nezřídka ladí s obsahem daného songu - jedná se například o Silvrex I a II, Dítěx, Velofon, Gumikrofon, kytarový samohyb, krytku na lustr, expanzní nádobu, lakovací pistoli apod. Chlapci Nykos a Jan založili Facebook "Voni", který sami obhospodařují, viz zde: 

www.facebook.com/pages/Voni/164919390197729

Níže klipy k našim písním, průběžně vznikají další

Poznámka k písni "O prcání": Od doby, co vedu libereckou Katedru německého jazyka, mi tato dávná píseň neustále způsobuje problémy. Do školy údajně volají maminky a babičky dospělých dětí a ptají se, co to tam učí za lidi. Těmto moralistům vzkazuji: Více čtěte, zjistíte pak, že i vulgarismy jsou legitimním poetickým materiálem, neboť neexistuje nic, co by v poezii nemělo své místo.