A to si pak můžeš řikat, co chceš
Zachycení výtvarného a vyprávěcího živlu jménem Helena Skalická. Vyšlo v nakladatelství Dybbuk (září 2013), dotisk 2017, k dostání zde.
Zde záložka:
Tohle si pamatuj, že v televizi je toho spousta: hlavně měď, hlinik a železo. Ty lepší kousky sem si tahala k sobě do bytu a zkoušela, jestli dou. A mezi svátkama vánočníma, to se televize válely na každym rohu, protože lidi kupujou televize jak šílený, a to ti garantuju, že kolem Vánoc sou blázince dycky přeplněný, protože lidi si kupujou ty televize na dluh, až z toho přijdou o byt, rupne jim v kouli a skončej v Kosmonosích.
Tato kniha vznikla na základě audionahrávek jednoho překotného vyprávění. Promlouvá zde Helena Skalická, neobyčejně živelná a houževnatá bytost, pozoruhodná výtvarnice. Prožila toho víc než dost: kruté dětství, nesčetné pobyty v ústavech a blázincích, každodenní vození mrtvol do márnice, metráky cigaret a hektolitry alkoholu, život mezi feťáky a bezdomovci, vegetování v nejrůznějších doupatech. Helena o tom všem mluví jaksi mimochodem, bez náznaku sebelítosti, s drsným humorem. S ničím se nepáře, ani s vyprávěním; výsledné texty byly postupně lepeny z různých verzí, fragmentů či zdánlivých maličkostí. Poskytují jeden z klíčů k Heleniným neobyčejným kresbám a malbám.
recenze na knihu ve Tvaru 3/2014 (Jiří Feryna, Martin Charvát), dále v Hostu 2/2014 (Lenka Daňhelová), dále zde a zde a zde a zde
----
Výtvarnici Helenu Skalickou, podobně jako například "vládce počasí" Zdeňka Koška nebo také básnířku Hanu Fouskovou kdysi dávno objevil a vytáhl na světlo Jaromír Typlt: Už v roce 1999 sestavil z Heleniných výtvarných prací katalog "Láska ve vodě", který Bohdan Holomíček doplnil fotografickými portéty autorky. Helenin živel vyprávěcí ovšem dlouho zůstával nezachycen - tudíž jsem se toho s chutí ujal. Práce na textech probíhala velice spletitě: výsledné texty byly postupně lepeny z nejrůznějších fragmentů, osekávány a tvarovány. S pouhým přepisem hovoru má výsledný celek málo společného, ač usiluje o maximální autenticitu. Helena je neposedný a krajně nedisciplinovaný vypravěč, navíc naprostá sociální šelma. Od začátku jsem ale věděl, že to z ní musím dostat, a především to dostat na papír. Neboť jsou věci, které se za každou cenu derou o to, aby se zviditelnily, a přitom tady opruzujou naprosto zbytečně, - a na druhé straně jsou věci, které kolem nás jenom tak prošumí, zmizí a vůbec si to zmizení nezaslouží. Mnoho lidí by Helenu Skalickou jistě označilo za podivína, před kterým je radno zdrhnout na druhý chodník, já bych ji označil spíše za génia životních hrůz, kterému je radno (aspoň chvíli) naslouchat.
Vydání v Dybbuku předcházely rané verze textu ve Tvaru a Analogonu, zde Analogon:
---
6. 10. 2016 jsme měli s Helenou čtení na psychiatrickém sympoziu v Kosmonosích, způsobili jsme tam značné pozdvižení. Poté, co jsme to odečetli, opustili jsme dav psychiatrů a vydali se na prohlídku areálu. Našli jsme tyhle krásné dvéře a Helena hnedle musela zpózovat:
Helena Skalická
