Kniha, kterou jsem nazval "Babička" promlouvá o jedné z nekonečna babiček. Navazuje volně na moje dosavadní cykly Zápisky z garsonky, Dědek a Procedura. Při práci na textu se poměrně záhy ukázalo, že veršové struktury užívané v předchozích cyklech zde nevyhovují, že by byly v rozporu s podstatou textu, že Babičku je třeba formálně pojmout jako prózu. Babička o níž se zde mluví, je totiž osoba značně prozaická, praktická, pragmatická - lámat a vlnit ji do veršů by bylo nepatřičné.
Podobně jako v případě přechozích cyklů nalezneme na obalu artefakt: zde je to dávný moduritový portrét, který se v originální velikosti vejde do dlaně. Brýle má babička z měděného drátku, její lampa má sloupek z vrutu, cukroví z korálků, korálkové jsou i oči knírače Nera.
